Od 70. let 20. století se Prozatímní irská republikánská armáda nebo IRA začala unášet lidi, o kterých se domnívala, že jim ublížili. To trvalo až do roku 2005 a unesení lidé se stali známými jako zmizelí. Celkem je 16 zmizelých osob a IRA během mírových jednání zveřejnila 9 míst, kde se nacházela těla.

Většina obětí pocházela z Belfastu v Brity okupovaném Severním Irsku. Jedním z nejznámějších případů zmizelých je Jean McConvilleová. Bylo jí 37 let, když ji z jejího domu unesla skupina 12 členů IRA. Jejím cílem se stala proto, že její rodina přišla na pomoc smrtelně zraněnému britskému vojákovi, který byl zastřelen na její ulici. Standardním postupem bylo unést oběti, odvést jedo budovy řízené IRA, vyslýchat je a mučit, a jakmile IRA získá potřebné informace, popravit je.

Většina ostatních zmizelých byla pravděpodobně vyslýchána za zločiny, jako je krádež zbraní IRA nebo působení jako dvojitý agent vlády. Danny McIlhone byl vyslýchán poté, co byl obviněn z krádeže zbraní, a byl zavražděn v potyčce se svým věznitelem, když se snažil utéct.

V roce 1999 Severní Irsko přijalo legislativu s cílem nalézt těla zmizelých. zákon o nalezení ostatků obětí umožnil některé z největších nálezů, protože členové IRA spolupracovali s mírovými snahami. legislativa vytvořila Nezávislou komisi pro nalezení ostatků obětí, která shromažďuje důvěrné tipy z anonymních zdrojů, jež by mohly pomocinajít zbývající zmizelé. 7 z 16 těl je od roku 2013 stále pohřešováno, neočekává se, že by IRA pomohla s jejich nalezením.