Otázka, jak trestat vrahy, se diskutuje již po staletí; především o tom, zda je ospravedlnitelné uložit trest smrti někomu, kdo připravil o život nevinnou oběť. Pro někoho není pochyb o tom, že vrah by měl být zabit - jde o základní premisu oko za oko nebo život za život. Lidé, kteří tomu věří, mají pocit, že někdo, kdo připravil o život nevinnou oběť, by měl být zabit.života by měli přijít o svůj vlastní. Jiní se domnívají, že nikdy neexistuje žádné ospravedlnění pro usmrcení člověka a že trest smrti je stejně špatný jako samotná vražda.

Jednou z největších otázek kolem tohoto problému je, zda trest smrti odrazuje ostatní zločince od páchání vražd. Lidé, kteří podporují trest smrti nebo jsou proti němu, poskytli na podporu svého názoru podle nich jednoznačné důkazy. Vzhledem k jejich protichůdným průzkumům je však obtížné, ne-li nemožné, určit, zda je trest smrti přínosem či nikoli.Dokonce ani náboženská komunita se neshoduje na trestu za vraždu. Někteří poukazují na to, že trest smrti byl zaveden v rámci Starého zákona křesťanské Bible, zatímco jiní trvají na tom, že jelikož jedno z Desatera zní "Nezabiješ", není žádná forma vraždy nikdy přípustná. O tomto tématu pojednávají i další náboženské dokumenty, jako je Tóra, ale ty jsouvždy podléhá individuálnímu výkladu.

Hlavní alternativou k trestu smrti pro vrahy je vězení. I to je kontroverzní, protože mnoho lidí se domnívá, že držet vězně naživu a za mřížemi po zbytek jejich existence je plýtvání penězi daňových poplatníků. To také vede k otázce, zda se lidé, kteří jsou uvězněni ve věznicích, mohou napravit a vrátit se do svobodného světa jakoodpovědnými a prospěšnými členy společnosti.

Mnoho zemí, které kdysi trest smrti plně podporovaly, ho dnes zakázalo. Ve většině Spojených států je sice stále legální, ale vykonává se jen zřídka. Nejčastějším trestem pro většinu vrahů tak zůstává odnětí svobody. To, jak dlouho stráví za mřížemi, závisí především na okolnostech vraždy. Vražda prvního stupně je plánována veVražda druhého stupně není předem promyšlená a je spáchána chladnokrevně a vypočítavě. Proto za ni hrozí nejdelší trest, často doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Vražda druhého stupně není předem promyšlená a často se označuje jako zločin v afektu nebo jako zločin, který se stal v "zápalu okamžiku". Protože tento zločin nevykazuje zlý úmysl, je zpravidla potrestán nižším trestem. Vražda třetího stupně je náhodná. Zločinec se dopustí vraždy v afektu.má sice v úmyslu své oběti ublížit, ale ne ji zabít, a na tuto skutečnost se při vynášení rozsudku pamatuje.

Téma, jak nejlépe trestat vrahy, bude vždy kontroverzní. Většina lidí se shodne na tom, že každý, kdo připraví o život nevinnou oběť, musí zaplatit svůj dluh vůči společnosti.